Naše chovatelská stanice vznikla na konci roku 2016 po uchovnění naší fenečky maďarského krátkosrstého ohaře Alisy z Jestřábky.

Původně jsme si Alisku pořídili jen jako mazlíčka a parťáka do rodiny, který nás vytáhne ven do přírody. Honza vždy prohlašoval, že si jednou pořídí irského setra. Je krásný, ale já mám raději psy krátkosrsté a pokukovala jsem po maďarovi. Stačilo pár fotek a videí a bylo rozhodnuto, bude to vizsla. Byli jsme připraveni na to, že jsou to temperamentní magůrci a to se opravdu potvrdilo. Ta prťavá zrzka byla neunavitelná, doma jsme museli vše z jejího dosahu odstranit, jinak to sežrala nebo rozkousala. Zlikvidovala několik párů bot. Doteď používáme botník jen na okrasu, boty jsou pečlivě uschovány. Venku žrala taky kde co, nejvíce jí chutnaly použité kapesníčky, šlupky od banánu a žvejkačky. Naštěstí ji to všechno opustilo. Brzy začala projevovat veliký zájem o zvěř, vystavovala každého kosáka, dokonce i vážky u rybníka a mizela v kdejakém křoví. Proto jsme se brzy rozhodli, že se ji pokusíme vést i lovecky, ať je ovladatelná a neuteče nám při každé příležitosti. Jelikož jsme v této oblasti naprosto nezkušení, dojížděl Honza na lovecký výcvik a povedlo se jim úspěšně složit zkoušky vloh. Pak přišla příprava na podzimní zkoušky a i přes chyby, které jsme při výcviku nadělali, hlavně tedy z naší neznalosti, je zvládli také. Ale tím to snad ještě nekončí, chceme pokračovat dál až k všestrankám. Je nádhera vidět ohaře při práci, když to umí a hlavně ho to baví.

Alisa nám zásadně změnila život. Venku jsme skoro pořád, lítáme po polích, prolézáme rákosí.  Poznali jsme spoustu nových lidí i pejsků. Mrazák máme plný zvěře na výcvik a masa pro Alisku. Je to naše sluníčko a i když je to někdy pěkná potvora jsme rádi, že ji máme.

Toto plemeno nás svým temperamentem, povahou a vzhledem naprosto uchvátilo a časem plánujeme pořídit do naší rodiny dalšího zrzavce.